Věřím, že nejsem jediná, která se trápí se začátky. Nemyslím zrovna ty textové, jako například jak doprdele začít s úvodem seminárky na téma Johann Fridrich Herbart a jeho pojetí vůle v etické výchově. Brrr. Nebo jak začít email šéfovi, že jste něco zkonili. To je taky kolikrát nebesky těžký. Ale to teď zrovna nemám na mysli.
Takže prostě začátky. Víte, že máte něco na práci. Ani to není nic složitého, náročného, dlouhodobého, prostě není to žádná nahovno věc; naopak - je to naprosto jednoduchá a snadná záležitost, kterou můžete mít za pár momentů hotovou. Jenže když se vám nechce, vypadá i <zde uveď svůj problém> naprosto nedosažitelně. Někdy se stává, že level vaší lenosti s něčím začít už je případ pro doktora.
Jenže, víte co je nejhorší? Jednou ta situace musí nastat. Vy vstanete a přinutíte se TO udělat. No, a pak přichází ta chvíle - cítíte se jako král, jako silný, hrozně zásadový a tak strašně vnitřně bohatý a plný člověk, který TO DOKÁZAL! Je to hrozně self-naplňující, fakt. A to mě baví, jak se sami dokážeme suprově nadhodnocovat a děláme ze sebe takové dříče.
Já se nemít, co bych pak dělala??
Žádné komentáře:
Okomentovat