Když se půlka Brna špatně vyspí...

...budu mít na hovno den i já, ač jsem spala spánkem spravedlivým. Toť jedno moudro na začátek.

Představte si...

Ráno vstanete, uděláte si kafe, namažete chleba, sednete ke stolu a žvýkajíc koukáte z okna do mlhavého rána. Váš mozek se probouzí asi tak rychle, jako se courá slimák při závodech do vrchu. Pomalu mrkáte a pozorujete zmrzlé holuby na zmrzlých okapech. Moc pěkné ráno.

Horká sprcha z vás konečně dělá uvažující bytost a tak se (i když nechcete) dáváte na milost každodennímu pracovnímu zápalu. Cítíte se pořád docela fajn. 

Pak vám nějaká buchta s rtěnkou na zubech začne vyčítat, proč zrovna ona nedostane ty "brýle zdarma".

Postarší paní se začne rozčilovat, když se jí zeptáte, jestli by náhodou neměla ty 2,- Kč z 202,- Kč. 

Divný chlápek po vás velice nenápadně loudí drahé vybavení prodejny. Samozřejmě zdarma. 

Opět musíte těm nechápajícím vysvětlovat, co znamená "Sudové víno pouze s sebou". Znamená to, že sudové víno prodáváme pouze s sebou. 

Strašidelně chraptící týpek vás přesvědčuje o škodlivosti chemtrails. 

Postarší cigánka vám nutí nože. 

A vy jen tupě sníte o tom ranním hrnku kafe a říkáte si, že byste byli raději tím zmrzlým holubem. 

Znáte ten pocit??

Pathetic life of mortals

17:40:38 Zrovna sklízím prázdné krabice.

17:40:39 Všimnu si, že na stole stojí zboží, které se neprodalo.

17:40:40 Mohla bych ho vrátit zpátky do skladu, pomyslím si.

17:40:43 Jednu z krabic hodím ke stolu, abych do ní potom zboží naskládala.

17:40:49 Když odcházím s prázdnými krabicemi do skladu, letmo zahlédnu na zemi u stolu pohozenou krabici.

17:40:50 Co tam ta krabice dělá? pomyslím si. Vždyť jsem posbírala všechny!

K zamyšlení

Myslím, že bych se měla odnaučit používat na konci věty tři tečky...

Jak je těžké začít...

Věřím, že nejsem jediná, která se trápí se začátky. Nemyslím zrovna ty textové, jako například jak doprdele začít s úvodem seminárky na téma Johann Fridrich Herbart a jeho pojetí vůle v etické výchově. Brrr. Nebo jak začít email šéfovi, že jste něco zkonili. To je taky kolikrát nebesky těžký. Ale to teď zrovna nemám na mysli.

Takže prostě začátky. Víte, že máte něco na práci. Ani to není nic složitého, náročného, dlouhodobého, prostě není to žádná nahovno věc; naopak - je to naprosto jednoduchá a snadná záležitost, kterou můžete mít za pár momentů hotovou. Jenže když se vám nechce, vypadá i <zde uveď svůj problém> naprosto nedosažitelně. Někdy se stává, že level vaší lenosti s něčím začít už je případ pro doktora. 

Jenže, víte co je nejhorší? Jednou ta situace musí nastat. Vy vstanete a přinutíte se TO udělat. No, a pak přichází ta chvíle - cítíte se jako král, jako silný, hrozně zásadový a tak strašně vnitřně bohatý a plný člověk, který TO DOKÁZAL! Je to hrozně self-naplňující, fakt. A to mě baví, jak se sami dokážeme suprově nadhodnocovat a děláme ze sebe takové dříče. 

Já se nemít, co bych pak dělala??

Stále zde...

Po dvou letech od napsání prvního a zároveň posledního příspěvku se opět vracím ke svým stálým čtenářům s novou, vylepšenou verzí svého blogu. Je pravděpodobné, že zde budu přispívat se stejným entuziasmem, se stejnou vášní a pravidelností, jak jste byli zvyklí, což většinu z vás zajisté potěší. Opět se budu zabývat především tím, co mě sere a nebaví, a tato témata budu upřednostňovat před těmi pozitivními, protože těch je málo. Protože každý den není posvícení, kovářova kobyla chodí bosa a z louže pod okap.

Mějte mě rádi. Dík.