Když se půlka Brna špatně vyspí...

...budu mít na hovno den i já, ač jsem spala spánkem spravedlivým. Toť jedno moudro na začátek.

Představte si...

Ráno vstanete, uděláte si kafe, namažete chleba, sednete ke stolu a žvýkajíc koukáte z okna do mlhavého rána. Váš mozek se probouzí asi tak rychle, jako se courá slimák při závodech do vrchu. Pomalu mrkáte a pozorujete zmrzlé holuby na zmrzlých okapech. Moc pěkné ráno.

Horká sprcha z vás konečně dělá uvažující bytost a tak se (i když nechcete) dáváte na milost každodennímu pracovnímu zápalu. Cítíte se pořád docela fajn. 

Pak vám nějaká buchta s rtěnkou na zubech začne vyčítat, proč zrovna ona nedostane ty "brýle zdarma".

Postarší paní se začne rozčilovat, když se jí zeptáte, jestli by náhodou neměla ty 2,- Kč z 202,- Kč. 

Divný chlápek po vás velice nenápadně loudí drahé vybavení prodejny. Samozřejmě zdarma. 

Opět musíte těm nechápajícím vysvětlovat, co znamená "Sudové víno pouze s sebou". Znamená to, že sudové víno prodáváme pouze s sebou. 

Strašidelně chraptící týpek vás přesvědčuje o škodlivosti chemtrails. 

Postarší cigánka vám nutí nože. 

A vy jen tupě sníte o tom ranním hrnku kafe a říkáte si, že byste byli raději tím zmrzlým holubem. 

Znáte ten pocit??

Vytrpěné kafe

Už nějaký ten pátek si velice úspěšně a svědomitě pěstuju svou ukázkovou závislost na kofeinu. A můžu říct, že jsem v tom fakt dobrá, což se o žádném z mých nepočetných koníčků říct nedá. Abych pití kafe přivedla ještě o něco blíž té velevážené dokonalosti, přestala jsem si dokonce do hrnku házet cukr a taky v nejbližší době plánuju, že se vzdám i mlíka. Nemám k tomu vlastně žádný pádný důvod, kafe bez cukru a mlíka je hnusný a strašně hořký, ale tak nějak vnitřně cítím, že to tak musí být. A tak ho piju neoslazený a silný. A trpím.

Taky trochu trpím, když těch hrnků vypiju o fous víc, než je zdrávo. A je to supr. Začnu se klepat jak ratlík, srdce buší vostošest, píšu dřív den, než Dobrý a celkově vypadám solidně sjetě.

Vždycky se s tím musím nějak vypořádat. V tu chvíli si totiž připadám, jako by mi někdo ublížil.

Pozitivní je to, že si za to můžu vlastně sama. A taky nikdo jiný než já, mi s tím nepomůže. Najednou se cítím tak potřebná, protože kdyby nebylo mě, tak asi zkapu. A o to tady jde.

Považuju se za solidně sjetý důvod svý existence.

kruh Začarovanej